Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Ne, moji milí, nermuťte se ani nejásejte, anžto se neloučím s vámi, nýbrž rozloučil jsem se s počítačovým programem, který jsem dlouho používal, zvykl si na něj a vposledku si jej i oblíbil: s word procesorem LibreOffice, dříve OpenOffice. Je to pro mne událost tak převratná, že zaslouží několik slov.

První dokument v elektronické spisovně v OpenOffice napsaný pochází z ledna 2007, a celkem jsem jich za necelých sedm let vytvořil více než 2 800, což je, řekl bych, slušná uživatelská zkušenost. Oproti Microsoft Wordu, který jsem užíval do to doby, jsou mé zkušenosti s openofficy takřka bez výjimky kladné. Program dělal vždy přesně to, co jsem po něm požadoval, choval se stabilně a předvídatelně, na rozdíl od Wordu, který pravidelně míval své dny, kdy bych ke komunikaci s ním potřeboval tlumočníka (eventuálně dostatečně pádné kladivo, nejméně desetikilové, programátorský model). V LibreOffice jsou napsána téměř všechna podání, která na tomto blogu průběžně vystavuji, tedy není třeba nic blíže vysvětlovat.

Nyní jsem přece jen LibreOffice opustil a rozhodl se vytvářet veškeré dokumenty v TeXu. Důvody jsou dva: jednak si ušetřím dobré dvě třetiny času, který jsem vždy strávil kopírováním různých údajů a editací rubra, tabulek s přílohami atd., a také mohu výsledek ovlivnit v míře, která byla u LibreOffice nemyslitelná. Hladká sazba vypadá daleko lépe, v rubrice jsem si naprogramoval glue tak, aby se jednotlivé bloky vyrovnaly do estheticky optimálních poloh (a když se rozhodnu, že adresy stáhnu do jednoho řádku, udělám to jediným přepínačem, o zbytek se postará sázecí program), díky používání maker ušetřím čas i s věčným opisováním, příp. kopírováním, obvyklých frasí.

Vezměme jedno z prvních podání, které jsem v TeXu pořídil: žádost o proplacení faktur z prostředků zablokovaných na účtu společnosti guidemedia. Pro vytvoření takového PDF mi nyní stačí napsat v textovém editoru toto – přirozeně ne od nuly, ale editací jiného podání.

Hrubým odhadem mi práce zabere třetinu času než dřív, a výsledek vypadá kvalitněji a profesionálněji.

Naučit se TeX nebylo ovšem záležitostí na jeden večer a jedno přečtení manuálu. Autor programu Donald E. Knuth zjevně vyšel z premisy, že programátor musí při používání jeho produktu trpět, a tak vytvořil systém, který popírá všechny zásady normálního programování: rekurse, kterou programátoři téměř neužívají, protože vědí, že ji lze nahradit efektivnějším cyklickým algorithmem, je v TeXu základní technikou, bez které neobejdete, zvyk upravit zdrojový program pomocí mezer a tabulátorů se můžete rovnou odnaučit, protože každá mezera škodí a nikdy nevíte, kde se s lehkomyslně zapomenutou zpřehledňovací mezerou setkáte, a ladění vašeho programu připomíná cosi z kvantové mechaniky: u složitějších maker každý ladicí tisk téměř s jistotou změní chod laděného programu. Co by se dalo vyřešit jednoduchým regulárním výrazem (např. zjištění, jestli určitý řádek adresy obsahuje kod datové schránky nebo optické přiblížení dvou po sobě následujících lomítek v URL), v TeXu řeší makro se dvěma až třemi lokálními podmakry, s mírou přehlednosti někde na půl cesty mezi digitálním šumem a konfiguračním souborem Sendmailu – nezapomínejme, mezery jsou v kodu zapovězeny…

Abych to zkrátil, učicí křivka programu TeX se mi zprvu jevila připomínat severní stěnu Matterhornu, ale přesto jsem vytrval, přežil a na TeX po cca dvou týdnech zápasu přešel, a tak snad nebudu litovat.

13 komentářů
Kategorie: Počítače
Počet zobrazení: 3256

Už když jsem asi před sedmi lety přecházel z MS Office na OpenOffice/LibreOffice, zvažoval jsem, zda není používání word procesoru pro podání soudům nebo úřadům a jiné standardní písemnosti z dlouhodobého hlediska ztrátou času. Textový procesor (WYSIWYG) se hodí pro jednoduché, jednorázové úkony, jako je seznam, co koupit v obchodě, nebo dopis tetě do Hamburku; kdykoli je dokument formalisovaný, člověk zjišťuje, že ztrácí čas samou neproduktivní činností: kopíruje jména, adresy, označení rozsudků a usnesení, formátuje odstavce, stará se, aby papír měl správnou hlavičku, aby program nelámal řádky tam, kde nemá (např. mezi značkou § a číslem), aby používal správné pomlčky/spojovníky (tedy např. č. 3–5 a ne č. 3-5), spojoval znaky v ligatury a psal např. fotografie a ne fotografie (omlouvám se, pokud váš browser nevidí rozdíl), prostě všechny ty věci, na kterých zdánlivě nezáleží, ale které ve výsledku vytvářejí dobrý nebo špatný dojem z dokumentu a o které se word processor sám postarat neumí.

Poučení jsem se snažil najít u soudů, které řeší podobné problémy. Tam rozsudky sice již nepíší na psacím stroji, ale jejich typografická úroveň je většinou v harmonii s kvalitou obsahu, tedy mezi nevalnou a odpudivou. Výjimkou je Nejvyšší správní soud, jehož rozhodnutí vypadají typograficky dobře – tedy až na font Palatino, jehož kursiva je nevzhledná a neměla by být, minimálně na citace a jiné delší texty, vůbec užívána. Že by některý soud dokázal vytvářet rozsudky automatisovaně, jsem neobjevil.

A přitom je to tak jednoduché: oddělím obsah od formátu a sázecí program se o všechno to, co jsem shora vypočetl, postará sám a dokáže mi usnadnit práci i v jiných směrech. Delší dobu jsem váhal, zda využít zdrojového textu v XML a generovat PDF soubory pomocí XSL, ale nakonec jsem sáhl po starém dobrém TeXu. Ten je sice výrazně nestandardní, ale krajně, až brutálně efektivní.

Např. stačí jednou vytvořit soubor soudy.tex (data pro něj mám už v presetech pro právnické výpočty) a už nikdy nemusím vypisovat Okresní soud v Chomutově, ale napíšu do textu prostě \oscvn. A konkrétní rozhodnutí stačí zapsat jednou, např. jako \def\roz{rozsudek \kspg \zd20120512, \cj 2~Co 140/2012-143}, a dál, ve zbytku podání, už jen recyklovat. Zásada nulla pœna sine lege je \npsl, včetně kursivy a ligatury. Podobně judikáty. Nestarám se o správnou citaci a odkaz pod čarou, jednou použitý judikát jen vyhledám a odkážu na něj zkratkou. Hlavičkový papír vyměním jediným příkazem, podobně účastníky řízení na rubru, včetně adres, kde pouze zvolím, zda je sázet normálně nebo komprimovaně.

Zatím mám systém ve fasi funkční vzorek/časný prototyp, ale jeví se mi, že je to rozumná, efektivní cesta.

Používá někdo ze čtenářů podobný systém, anebo všichni ve své praxi pracují s WYSIWYG editory?

17 komentářů
Kategorie: Počítače
Počet zobrazení: 2763

Ledva odeznělo léto, vypukla v zemi předvolební kampaň, ke které se vyjádřil snad každý, od presidenta Zemana po D-fense, pročež cítím, že bych měl i já.

Výběr voličův je tradičně velký, arci spíš než jako v luxusním obchodě připadám si jako ve vetešnictví. Polistopadový politický systém je z velké části rozdrolen, čímž jsou parametry boje o voličské hlasy dány. ODS sáhla po úderné agitační poesii (Že mám tupou palici, proto volím pravici! nebo tak nějak to píšou po billboardech) a míří hrdě a neochvějně pod desetiprocentní hranici, sociálně-demokratická levice je rozštěpena na stranu bez vůdce a vůdce bez strany, což, v případě koalice s komunisty, může přesto stačit na pohodlnou ústavní většinu, a do sněmovny se skoro jistě dostane i TOP'09, jejíž hlavní devisou je, že volebnímu leadrovi není téměř rozumět, takže si do ní může každý bez omezení projektovat své sny a iluse.

Tím je výčet stran, u nichž předpokládám překročení hranice 5 %, u konce. Atakovat, a jsem si téměř jist, že zdola, ji budou Babišovci, Zelení, lidovci a Okamura, mezi jedním a dvěma procenty skončí Vandasovci, Bobošíková a Svobodní. Cca 25 % hlasů propadne.

Po volbách ovládne levice obě komory parlamentu a protože bude mít i presidenta, který je v současné době jediným relevantním politikem v zemi, dá se čekat, že bude potvrzena, možná mírně obměněná, Rusnokova vláda, do níž budou doplněni, na posicích místopředsedů, oba slabí leadři ČSSD.

Pravice, marginalisovaná a bez vlivu, bude mít nejméně jedno celé volební období, aby přemýšlela, kde udělala chybu.

Aktualisováno.
DSSS bylo volební komisí přiděleno číslo 18. Jistě správná volba.

41 komentářů
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 5661

Miluji tyhle pokusy, jak se Češi snaží převzít zahraniční obchodní modely. Kupříkladu dnes: z čísla 777466995 mi zavolala dáma a představivši se jako Bratková z Telefónica O2, otázala se, zda hovoří s majitelem mého telefonu. Hovor byl arci krátký a ač to ze záznamu není patrno, ukončila jej ona a nikoli já, nejspíše poté, co jí došlo, že mi dnes nic neprodá, ani kdyby se rozkrájela podélně i napříč. Ano, miluji tyhle pokusy, jak Češi přebírají zahraniční obchodní modely…

Pro nedůvtipné – jsou-li snad mezi ctěným čtenářstvem tací – dodávám, že skutečný zaměstnanec Telefóniky velmi dobře ví, jak se jmenuje majitel telefonního čísla, na které volá, a rozhodně, ale rozhodně mi nebude telefonovat z aparátu patřícího dle prvního trojčíslí nikoli O2, nýbrž Vodafonu. Takže fail, zkuste to znovu, Bratková!

13 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3911

Nenávidím poštu. Ne, počkejte, to není přesně řečeno, poštu miluji a jsem velkým fanouškem všeho, co s ní souvisí. Kdybych žil před sto lety, toužil bych být poštmistrem, protože pracovat na poště, to bylo nejen povolání, jak se říkalo, pod pensí, ale pošta byla symbolem Řádu a Pořádku a nositelem samých positivních, konformnímu poddanému Jeho císařské milosti libých a vzácných hodnot. Stejně tak železnice. Kdežto dnes – dnes člověk aby nad obým zaplakal, ne-li hůř!

Takže miluji poštu, ale nenávidím Českou poštu, s. p. Neschopnost poskytovat aspoň minimální standard služeb, které tato státní organisace nabízí, mne irituje roky. Kupříkladu autorisovaná konverse dokumentů: kdykoli ji potřebuji, znamená to desítky minut dohadování s mnohohlavým tupým personálem, k úkonu obvykle přivolaným, a výsledek se stejně ne vždy zdaří zcela podle mých představ, zejména u vícestránkových dokumentů.

Ještě horší je to u elektronických podacích archů, jež, díky datovým schránkám, potřebuji než výjimečně. Dnešek byl takovým výjimečným dnem. Vyplněný elektronický podací arch jsem na flashdisku podal slečně za přepážkou mé domovské pošty 120 v Praze 2. Jmenovaná se zhrozila, avšak přivolavši pomoc v podobě vedoucí směny, pustila se do díla. Stokrát běda, již záhy mi oznámila, že na flešce žádný podací arch není. Nevzdal jsem se, vzal si flashdisk zpět, připojil ho k tabletu, který jsem měl prozíravě s sebou, a přes sklo přepážky, tváře se nikoli úplně vstřícně a zřejmě i výrazně gestikuluje, na displeji oběma dámám ukázal, že arch tam rozhodně je.

Nabídl jsem, že jim tedy, pomocí tabletu, nahraji arch na jejich vlastní flešku, kterou mi pro ten účel laskavě zapůjčí. Něco takového ale prý na poště nemají, nikdy neměli a patrně ani mít nebudou, takže ani toto řešení se neukázalo realisovatelným. Pomyslel jsem si, že poslední datový nosič, který byl v oné budově spatřen, byl poštovní holub, avšak zdržel jsem se nevhodných poznámek a pouze jsem asertivně zopakoval, že moje fleška podací arch zcela zjevně obsahuje.

Vedoucí si tedy flashdisk ode mne ještě jednou vzala a zmizela v útrobách pobočky. Po několika minutách se vrátila, a prý, že žádný z počítačů na přepážkách tam podací arch nevidí. Věc jsme nakonec vyřešili smírně, slečna mi sama na zásilku vypsala papírový podací lístek, s čímž jsem se spokojil; rozhodně to bylo rychlejší a plodnější než zapřádat debatu o MBR, diskových oddílech, udev a podobných relevantních thematech.

Leč táži se odpovědných: který programátorský genius způsobil, že počítače, na nichž, pokud je mi známo, běží linux, nejsou schopny přečíst tento flashdisk (binární obraz mé 4GB flešky, jedinou úpravou bylo vynulování volného prostoru, kvůli bezpečnosti a kompresi)? Podle mne tam podací arch je, a přečte ho jak můj hlavní počítač s linuxem, tak domácí server, notebook s Windows 8 i tablet s Androidem.

Kde jste, soudruzi z České pošty, udělali chybu?

31 komentářů
Kategorie: Počítače
Počet zobrazení: 7819