Důležité upozornění!
Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!
To WYSIWYG or not to WYSIWYG aneb Když mathematik píše soudu
Už když jsem asi před sedmi lety přecházel z MS Office na OpenOffice/LibreOffice, zvažoval jsem, zda není používání word procesoru pro podání soudům nebo úřadům a jiné standardní písemnosti z dlouhodobého hlediska ztrátou času. Textový procesor (WYSIWYG) se hodí pro jednoduché, jednorázové úkony, jako je seznam, co koupit v obchodě, nebo dopis tetě do Hamburku; kdykoli je dokument formalisovaný, člověk zjišťuje, že ztrácí čas samou neproduktivní činností: kopíruje jména, adresy, označení rozsudků a usnesení, formátuje odstavce, stará se, aby papír měl správnou hlavičku, aby program nelámal řádky tam, kde nemá (např. mezi značkou §
a číslem), aby používal správné pomlčky/spojovníky (tedy např. č. 3–5
a ne č. 3-5
), spojoval znaky v ligatury a psal např. fotografie
a ne fotografie
(omlouvám se, pokud váš browser nevidí rozdíl), prostě všechny ty věci, na kterých zdánlivě nezáleží, ale které ve výsledku vytvářejí dobrý nebo špatný dojem z dokumentu a o které se word processor sám postarat neumí.
Poučení jsem se snažil najít u soudů, které řeší podobné problémy. Tam rozsudky sice již nepíší na psacím stroji, ale jejich typografická úroveň je většinou v harmonii s kvalitou obsahu, tedy mezi nevalnou a odpudivou. Výjimkou je Nejvyšší správní soud, jehož rozhodnutí vypadají typograficky dobře – tedy až na font Palatino, jehož kursiva je nevzhledná a neměla by být, minimálně na citace a jiné delší texty, vůbec užívána. Že by některý soud dokázal vytvářet rozsudky automatisovaně, jsem neobjevil.
A přitom je to tak jednoduché: oddělím obsah od formátu a sázecí program se o všechno to, co jsem shora vypočetl, postará sám a dokáže mi usnadnit práci i v jiných směrech. Delší dobu jsem váhal, zda využít zdrojového textu v XML a generovat PDF soubory pomocí XSL, ale nakonec jsem sáhl po starém dobrém TeXu. Ten je sice výrazně nestandardní, ale krajně, až brutálně efektivní.
Např. stačí jednou vytvořit soubor soudy.tex (data pro něj mám už v presetech pro právnické výpočty) a už nikdy nemusím vypisovat Okresní soud v Chomutově
, ale napíšu do textu prostě \oscvn
. A konkrétní rozhodnutí stačí zapsat jednou, např. jako \def\roz{rozsudek \kspg \zd20120512, \cj 2~Co 140/2012-143}
, a dál, ve zbytku podání, už jen recyklovat. Zásada nulla pœna sine lege je \npsl, včetně kursivy a ligatury. Podobně judikáty. Nestarám se o správnou citaci a odkaz pod čarou, jednou použitý judikát jen vyhledám a odkážu na něj zkratkou. Hlavičkový papír vyměním jediným příkazem, podobně účastníky řízení na rubru, včetně adres, kde pouze zvolím, zda je sázet normálně nebo komprimovaně.
Zatím mám systém ve fasi funkční vzorek/časný prototyp, ale jeví se mi, že je to rozumná, efektivní cesta.
Používá někdo ze čtenářů podobný systém, anebo všichni ve své praxi pracují s WYSIWYG editory?
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Počítače
- Počet zobrazení: 2370
Volby
Ledva odeznělo léto, vypukla v zemi předvolební kampaň, ke které se vyjádřil snad každý, od presidenta Zemana po D-fense, pročež cítím, že bych měl i já.
Výběr voličův je tradičně velký, arci spíš než jako v luxusním obchodě připadám si jako ve vetešnictví. Polistopadový politický systém je z velké části rozdrolen, čímž jsou parametry boje o voličské hlasy dány. ODS sáhla po úderné agitační poesii (Že mám tupou palici, proto volím pravici!
nebo tak nějak to píšou po billboardech) a míří hrdě a neochvějně pod desetiprocentní hranici, sociálně-demokratická levice je rozštěpena na stranu bez vůdce a vůdce bez strany, což, v případě koalice s komunisty, může přesto stačit na pohodlnou ústavní většinu, a do sněmovny se skoro jistě dostane i TOP'09, jejíž hlavní devisou je, že volebnímu leadrovi není téměř rozumět, takže si do ní může každý bez omezení projektovat své sny a iluse.
Tím je výčet stran, u nichž předpokládám překročení hranice 5 %, u konce. Atakovat, a jsem si téměř jist, že zdola, ji budou Babišovci, Zelení, lidovci a Okamura, mezi jedním a dvěma procenty skončí Vandasovci, Bobošíková a Svobodní. Cca 25 % hlasů propadne.
Po volbách ovládne levice obě komory parlamentu a protože bude mít i presidenta, který je v současné době jediným relevantním politikem v zemi, dá se čekat, že bude potvrzena, možná mírně obměněná, Rusnokova vláda, do níž budou doplněni, na posicích místopředsedů, oba slabí leadři ČSSD.
Pravice, marginalisovaná a bez vlivu, bude mít nejméně jedno celé volební období, aby přemýšlela, kde udělala chybu.
Aktualisováno.
DSSS bylo volební komisí přiděleno číslo 18. Jistě správná volba.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Politika
- Počet zobrazení: 5323
Telemarketing
Miluji tyhle pokusy, jak se Češi snaží převzít zahraniční obchodní modely. Kupříkladu dnes: z čísla 777466995 mi zavolala dáma a představivši se jako Bratková z Telefónica O2, otázala se, zda hovoří s majitelem mého telefonu. Hovor byl arci krátký a ač to ze záznamu není patrno, ukončila jej ona a nikoli já, nejspíše poté, co jí došlo, že mi dnes nic neprodá, ani kdyby se rozkrájela podélně i napříč. Ano, miluji tyhle pokusy, jak Češi přebírají zahraniční obchodní modely…
Pro nedůvtipné – jsou-li snad mezi ctěným čtenářstvem tací – dodávám, že skutečný zaměstnanec Telefóniky velmi dobře ví, jak se jmenuje majitel telefonního čísla, na které volá, a rozhodně, ale rozhodně mi nebude telefonovat z aparátu patřícího dle prvního trojčíslí nikoli O2, nýbrž Vodafonu. Takže fail, zkuste to znovu, Bratková!
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 3552
Programátor na poště
Nenávidím poštu. Ne, počkejte, to není přesně řečeno, poštu miluji a jsem velkým fanouškem všeho, co s ní souvisí. Kdybych žil před sto lety, toužil bych být poštmistrem, protože pracovat na poště, to bylo nejen povolání, jak se říkalo, pod pensí
, ale pošta byla symbolem Řádu a Pořádku a nositelem samých positivních, konformnímu poddanému Jeho císařské milosti libých a vzácných hodnot. Stejně tak železnice. Kdežto dnes – dnes člověk aby nad obým zaplakal, ne-li hůř!
Takže miluji poštu, ale nenávidím Českou poštu, s. p. Neschopnost poskytovat aspoň minimální standard služeb, které tato státní organisace nabízí, mne irituje roky. Kupříkladu autorisovaná konverse dokumentů: kdykoli ji potřebuji, znamená to desítky minut dohadování s mnohohlavým tupým personálem, k úkonu obvykle přivolaným, a výsledek se stejně ne vždy zdaří zcela podle mých představ, zejména u vícestránkových dokumentů.
Ještě horší je to u elektronických podacích archů, jež, díky datovým schránkám, potřebuji než výjimečně. Dnešek byl takovým výjimečným dnem. Vyplněný elektronický podací arch jsem na flashdisku podal slečně za přepážkou mé domovské pošty 120 v Praze 2. Jmenovaná se zhrozila, avšak přivolavši pomoc v podobě vedoucí směny, pustila se do díla. Stokrát běda, již záhy mi oznámila, že na flešce žádný podací arch není. Nevzdal jsem se, vzal si flashdisk zpět, připojil ho k tabletu, který jsem měl prozíravě s sebou, a přes sklo přepážky, tváře se nikoli úplně vstřícně a zřejmě i výrazně gestikuluje, na displeji oběma dámám ukázal, že arch tam rozhodně je.
Nabídl jsem, že jim tedy, pomocí tabletu, nahraji arch na jejich vlastní flešku, kterou mi pro ten účel laskavě zapůjčí. Něco takového ale prý na poště nemají, nikdy neměli a patrně ani mít nebudou, takže ani toto řešení se neukázalo realisovatelným. Pomyslel jsem si, že poslední datový nosič, který byl v oné budově spatřen, byl poštovní holub, avšak zdržel jsem se nevhodných poznámek a pouze jsem asertivně zopakoval, že moje fleška podací arch zcela zjevně obsahuje.
Vedoucí si tedy flashdisk ode mne ještě jednou vzala a zmizela v útrobách pobočky. Po několika minutách se vrátila, a prý, že žádný z počítačů na přepážkách tam podací arch nevidí. Věc jsme nakonec vyřešili smírně, slečna mi sama na zásilku vypsala papírový podací lístek, s čímž jsem se spokojil; rozhodně to bylo rychlejší a plodnější než zapřádat debatu o MBR, diskových oddílech, udev a podobných relevantních thematech.
Leč táži se odpovědných: který programátorský genius způsobil, že počítače, na nichž, pokud je mi známo, běží linux, nejsou schopny přečíst tento flashdisk (binární obraz mé 4GB flešky, jedinou úpravou bylo vynulování volného prostoru, kvůli bezpečnosti a kompresi)? Podle mne tam podací arch je, a přečte ho jak můj hlavní počítač s linuxem, tak domácí server, notebook s Windows 8 i tablet s Androidem.
Kde jste, soudruzi z České pošty, udělali chybu?
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Počítače
- Počet zobrazení: 7288
Česko-německá otázka v Debatním klubu
Během následujícího týdne bude na stránkách Debatního klubu zveřejněna serie tří rozsáhlých, letních
debat, věnovaných problematice česko-německých vztahů. V první z nich spolu diskutovali dva lidé, kteří, ač původem Češi, prožili dlouhou dobu v emigraci, a to v německém kulturním a politickém prostředí, Přemysl Janýr a Tomáš Krystlík, druhá debata, ve které jsem se utkal já s Václavem Žákem, je naopak věnována ryze českému a vnitropolitickému
pohledu na vyrovnání se s otázkou poválečného vyhnání sudetoněmeckého obyvatelstva, a ve třetí, v níž diskutovali Tomáš Krystlík a Pavel Kamas, se hovoří o vydání knihy Hitlerových projevů a obecně o otázce konvenčních českých lží o nacismu, Protektorátu a o historii druhé světové války.
Organisátorům debat, především panu Alexandru Vojtovi, patří dík za to, že ve svém Klubu dávají prostor pro skutečně demokratickou, kritickou výměnu názorů na ožehavá themata, byť s risikem, že jim, tak jako mnohým před nimi v této zemi, bude oplaceno spíláním, ústrky a možná i vězněním.
Jednotlivé debaty budeme presentovat na tomto místě, jejich trestněprávními aspekty se pak budeme zabývat na sousedním blogu Παραγραφος.
Aktualisováno.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Historie
- Počet zobrazení: 10063
13 / 75