Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Už několik týdnů se chystám do Brna, a stále tu cestu odkládám, ačkoli jsem tam nebyl snad rok. Popravdě: bojím se, po tak dlouhé době. Bojím se, co nového tam najdu a hlavně, co starého a krásného už tam nebude. Že na Lidické už nesídlí CK Zabloudil, že nápad nahradit středověkou zástavbu kostkovanými sklo-betonovými hnusy jako na náměstí Svobody, kde podobnému monstru musel druhdy ustoupit i tradiční Pipi Gril, zvítězil na dalším místě, že tamní konšelé splnili hrozbu odsunout hlavní nádraží a na jeho místě najdu mrakodrap, že Špilberk přestavěli na nákupní centrum po vzoru, s prominutím, Vaňkovky, a že skvostná moderní architektura representovaná hráškosrstou a neustále přestavovanou obludou naproti nádraží se rozpučela a rozmetastasovala po celém historickém centru města, jež ještě před 100 lety bylo výstavné a krásné.

Vím, že Praha na tom není o moc líp, ale protože v ní pobývám neustále, jednotlivé výpady urbanistických plánovačů vnímám méně intensivně. Brno, sledované po skocích, mi umožňuje pozorovat zkázu jedné civilisace jakoby na tisícinásobně zrychleném časosběrném dokumentu.

Nejde mi o to, aby každé město vypadalo jako Karlovy Vary, Baden-Baden nebo Neuchâtel, pokud mám vyjmenovat jen několik z míst, která miluji; pamatuji se na Ostravu z počátku 70. let, kdy přes ulice vedly funkční lanovky přepravující mezi doly a fabrikami uhlí a kdy se z hald nonšalantně rozmístěných přímo do residenční zástavby valil dým, a velmi bych si přál, kdybych ji mohl v této podobě spatřit znovu, protože, co naplat, industriální park Vítkovice plný pitomostí a atrakcí pro turisty typu šedesátimetrové zrcadlo je jen jejím slabým odvarem.

Pokud jde o architekturu, měl komunismus velkou výhodu v chronickém nedostatku peněz. Ne snad, že by komunisté nebyli schopni zbořit celá městská centra a nahradit je panelovými novostavbami, ale naštěstí byli omezeni svým tureckým hospodařením a jeho chabými výnosy, takže i když by rádi, česká a moravská města nedokázali zcela zničit. Postkomunismus je, pokud se městské architektury týká, daleko nebezpečnější, zhoubnější a efektivnější, protože má vůli i prostředky, aniž by jeho urbanistická ideologie byla v porovnání s tou bolševickou seznatelně ušlechtilejší: tehdy to byly nové moderní byty v umakartu, nyní nekonečné nákupní galerie, pavilony, shopping centra a všemožnými prefixy vybavené markety.

Jako člověk, který obecně nevěří ve společenský pokrok, a potenciální zakladatel Strany českých zpátečníků, se s tím, co v Brně uvidím, nedokážu smířit, a co hůř, připadá mi, že i lidé žijící v takto zevnitř destruovaných městech jsou jacísi jiní, plastovější a unifikovanější, méně zakořenění v minulosti místa, kde žijí, protože, málo platné, právě architektura je jedním z nejdůležitějších pojítek mezi námi a našimi předky, němá připomínka toho, že – minimálně pokud jde o společenský vývoj – lépe už bylo.

5 komentářů
Kategorie: Architektura
Počet zobrazení: 3047

Sony Vaio Pro 13

Operační systém Windows jsem opustil v roce 2006. Byl to rozchod po vleklé partnerské krisi, během níž jsem se ukázal uživatelem totálně a terminálně nehodným velikosti tohoto systému, seznav se neschopna ocenit jeho přednosti, jako např. to, že díky asynchronnímu spouštění služeb je každý boot windowsů zcela unikátní, resp. pokaždé se po něm nespustí něco jiného, nehledě na to, že vlivem samovolné degradace byly Windows do půl roku po instalaci nepoužitelné a vyžadovaly kompletní reinstalaci, spojenou s napjatým očekáváním, co přestane fungovat tentokrát.

Toužil jsem po jednoduchosti, stabilitě a produktivitě, jež jsem, spolu s vlídným porozuměním, nalezl v linuxu, resp. v jeho grafickém desktopu Gnome. Ten, zejména po upgrade na versi 3 (Gnome Shell), mám za krajně zdařilý a použitelný systém, který uspokojuje superflue všechny mé uživatelské potřeby, přičemž fakt, že je užíván na méně než 1 % desktopů, vysvětluji si dobrodružností a inherentním masochismem lidské populace, jež touží být svými počítači ovládána, ponižována a terorisována, majíc za dostatečnou kompensaci, když jim občas na displayi na pozadí proběhne zhola zbytečná, leč efektní animace (Wow!); ano, jsem názoru, že kdyby Microsoft byl provedl modrou obrazovku smrti animovaně, nebyla by globálním uživatelstvem nenáviděna, nýbrž milována a vyhledávána.

Běda však, neboť vyhoď Windows oknem, dveřmi se ti vrátí.

Pořídil jsem si, po dlouhém vybírání, notebook Sony Vaio Pro 13, hardware, který se mi velmi líbí a jen málo mu mohu vytknout: procesor generace Haswell mu konečně zajišťuje vyšší výdrž než od zásuvky k zásuvce, display s rozlišením 1920×1080 není znatelně horší než ten v mém stolním monitoru, slušná je klávesnice a touchpad a 4 GB RAM a 128GB SSD, připojený přímo na sběrnici, bez SATA, a tudíž extremně rychlý, rovněž přesně odpovídá tomu, k čemu chci stroj využívat, to vše v obalu z uhlíkových vláken a v hmotnosti jednoho kilogramu. Existuje i jedenáctipalcová verse, o 200 gramů lehčí, pro niž jsem se arci nerozhodl, hlavně z důvodu nepohodlí malé klávesnice.

Notebook měl nainstalované Windows, ve versi 8 Pro, a když už jsem si je zaplatil, řekl jsem si, že se podívám, jaký pokrok soudruzi z Redmondu za těch sedm let udělali.

První dojmy jsou strašlivé, ano tvrdím, že kdosi z teamu redmondských programátorů musel mít vskutku zlé dětství, že se nyní lidstvu tak krutě mstí. Systém, ve snaze sblížit zařízení s klávesnicí a bez ní, přichází v jakési duální podobě, desktopové a tabletové, což arci neznamená, že byste jednu a tu samou akci mohli provést dvěma způsoby, podle toho, jak své zařízení ovládáte. Omyl: chcete-li kupř. editovat vlastnosti uživatele (standardní je opět vytvořen s oprávněním administrátora, tzn. jakákoli bezpečnosti, sbohem a šáteček), děje se tak v desktopovém prostředí – a to nelogicky na dvou různých místech, z nichž druhé je neintuitivně přístupné po pravém kliku na Počítač – ale pokud byste náhodou potřebovali uživateli změnit heslo, musíte do prostředí Metro a do dlaždic, protože odjinud to provést nelze.

Naprosto šílená je nesourodost uživatelského rozhraní, které přichází snad v deseti různých grafických modelech (mým oblíbeným jsou charms, dlaždicovitý pruh vjíždějící zprava do desktopu) a vrcholným bodem je překlad interfacu do češtiny: v tom překladateli se, domnívám se, sešli v dokonalé symbiose a harmonii idiot s ignorantem.

Windows předstírají, že jsou operačním systémem pro běžného, netechnického uživatele. Nemyslím: první, co jsem se pokusil udělat, byla instalace VNC serveru TigerVNC, abych mohl s notebookem pracovat vzdáleně. Nebyl jsem však spokojen, a aplikaci jsem proto odinstaloval. Jaké bylo arci moje překvapení, že jeden soubor zůstal na disku, byl zalockován a nedal se smazat, a i po rebootu nmap hlásil, že notebook odpovídá na portech 5800 a 5900, tedy tam, kde byl – a už by neměl být – server VNC. Nezpůsobně kleje jsem, vypomoha si Googlem, nalezl, kde se ve Windows vypínají služby, server zastavil a poté jeho executable včetně adresáře vymazal. Běžný uživatel by měl arci smůlu: nechtěného softwaru, který nainstaloval, by se nikdy více nezbavil.

Podobně BitLocker, což je řešení Microsoftu pro šifrování disků a dalších datových úložišť, a pro mě jakožto člověka, který žije nebezpečně, angažuje se veřejně a očekává proto domovní prohlídku každým dnem, holá nezbytnost. V notebooku je hardware pro TPM, a s ní i možnost uložit šifrovací klíč relativně bezpečně (ponechme stranou komický detail, že Windows nabízejí jako standardní možnost uložit klíč na účet Microsoft – tam budou tajná data uživatelů jistě v nejlepších rukou!). Klíč jsem tedy uložil do TPM, ale navzdory očekávání se nezobrazila možnost chránit ho PINem, takže se klíč natáhl při každém startu Windows, poskytuje tak ochranu pouze před zlodějem, který by ukradl samotný disk a zbytek notebooku majiteli ponechal. Vygoogloval jsem, že musím změnit položku v registrech, ve snadno dohledatelném klíči Windows Components\Bitlocker Drive Encryption\Operating System Drives\Require additional authentication at startup. Jak snadné a intuitivní, pro běžného uživatele vyslovený ráj!

Do větších akcí, např. do snahy něco na notebooku skutečně dělat, jsem se arci zatím nepustil, leč stane-li se tak, budu ctěné čtenářstvo na tomto místě pravidelně informovat.

34 komentářů
Kategorie: Počítače
Počet zobrazení: 4242

Po 136 dnech prolomila Věra Tydlitátová slíbené mlčení a obnovila aktualisace svého blogu, kterýžto v lednu po presidentských volbách opustila, prohlásivši, že odplouvá za Obratník Jednorožce.

Vítejte zpět, velikánko slova, a jen do nich!

16 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4311

Začátek je dost nudný, ale poté se debata rozběhne a pánové skončili bezmála fackovacím finále, jak jest arci dobrou tradicí českého diskusního demokratismu.

Hlavní themata: Rakousko-Uhersko, první čs. republika, nacismus v. komunismus, Dělnická strana, evropská integrace.

24 komentářů
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 3534

K Pražskému povstání vedla Čechy ztráta důstojnosti, pravila k příslušnému výročí státohlava Miloš Zeman. Při vší úctě, větší historický nesmysl jsem dlouho neslyšel, a i když respektuji schopnost tohoto politika a výtečného demagoga podchytit ve správnou chvíli náladu veřejnosti a ku vlastnímu prospěchu s ní pracovat (viz akce Čisté ruce), důvody Pražského povstání byly naprosto jiné.

Klíčovým důvodem této události bylo, že Německo prohrálo válku a pro mnohé Pražany se začala rýsovat hrozba, že se po jejím skončení vynoří nepříjemné otázky po jejich osobním podílu na udržování okupačního režimu. Proto a jen proto Češi povstali a proto došlo v posledních válečných dnech k naprosto zbytečným ztrátám na životech.

Ovšemže Češi měli Němců plné zuby a rádi by se protektorátního režimu už dříve zbavili – ale nesmělo se to. Ztráta důstojnosti, to byl zhruba stejný fíkový list, jakým byl v r. 1989 boj za lidská práva. Komunisté byli nenáviděni, arci ne proto, že se chovali nepěkně k disidentům, ale kvůli každodenní drobné šikaně, které jsme byli všichni vystaveni. Výjezdní doložky, fronty v obchodech, věčné kádrování a tupá totalitní propaganda, které dávno nikdo nevěřil, to byly skutečné důvody všeobecné nepopularity režimu, přičemž k pádu komunismu by ani tak nedošlo, pokud by si to nepřála samotná StB, která se na sametovém převratu významně podílela.

Stejně tak v r. 1945. Protektorátní režim byl nemilovaný a jeho hlásným troubám nikdo nevěřil, ani když říkaly pravdu (jako např. Emanuel Moravec, který správně varoval, že po osvobození Československa Rudou armádou nastoupí režim o poznání horší, než byla německá okupace). Ale ztráta důstojnosti? To, přátelé, ani náhodou, před takovou hrozbou byl český národ, troufám si tvrdit, dokonale imunní.

Dej Čechovi nažrat a bude ti zobat z ruky, tak nějak to říkával Heydrich, a jeho slova nám dodnes znějí hrozivě, přestože neplatí a nikdy neplatila pro všechny, jen pro většinu; ta je však, bohužel, při tvorbě národních dějin rozhodující.

41 komentářů
Kategorie: Historie
Počet zobrazení: 5107