Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Ač jsem se v minulých týdnech, seč moha, snažil ucpat všechny informační kanály, jimiž by k mému vnímání mohla proniknout kampaň před presidentskými volbami, zahanben přiznávám, že můj úspěch byl toliko částečný: želbohu, vím, že Karel kníže ze Schwarzenbergu nosí trenýrky a nikoli slipy (díky, TV Novo!), item že Miloš Zeman používá mobilní telefon značky Aligátor, vyslovení kteréžto s oblibou doprovází poněkud infantilním, leč působivým gestem.

Snad jsem přesto uspěl i ve své snaze sledovat dění jaksi ve vyšším plánu, a všímat si toho, co je podstatné a význam těchto voleb přesahuje.

Primo tu máme politického novorozence, hodného knížepána Karla, jenž, sestrojen neméně umně než filmová Sirael, povstal pod rukama mediálních magů, na jejichž pokyn se opět po několika týdnech rozplyne a stane se znovu onou nevábnou surovinou, ze které vzešel. Produkt jest zajímavý zejména tím, že je téměř dokonalým vtělením a antithesí protrahovaných českých komplexů, tak jako jím byli i dva nejvýznamnější z jeho předchůdců ve funkci, na niž aspiruje, Masaryk a Havel. Škoda, že ve druhém kole tento kandidát neuspěje, tato politická pohádka je tak zajímavá, že by si zasloužila pokračování.

Secundo, ukázalo se, že český národ je doposud nesmiřitelně rozdělen v otázce mezinárodní orientace země, a že vstup do západních struktur si lidé neinternalisovali a zčásti kverulantsky, zčásti oportunně je v rámci tuzemského diskursu znovu a znovu zpochybňován. Za všechno špatné může ta Brusel, a vadí nám dokonce i to, když bruselští úředníci kritisují českou korupci a pozastavují z toho důvodu eurodotace: korupce je sice špatná, ale naše, česká, a – jak by řekl Bátora – raději zkorumpovaného Čecha než sebepoctivějšího cizáka z Bruselu/e.

Zeman = Moskva, Putin, KGB a Lukoil, Schwarzenberg = Washington, Berlín, Vatikán, Tel Aviv a Bilderberg. Tyto jednoduché rovnice bychom neměli podceňovat, české politické uvažování se v těchto a podobných vzorcích točí již bezmála dvě stě let. Západ zároveň obdivujeme, a zároveň se vůči němu cítíme nutkavou potřebu znovu a znovu kriticky vymezovat, zpravidla zjistíme-li, že naše pověst tam není tak dobrá, jak jsme si namlouvali (ba co hůř, nejsme tam obdivováni, nýbrž v lepším případě ignorováni, v horším vysmíváni).

Nebudu své čtenáře napínat; jak jsem už naznačil, nad Bilderbergem tentokrát vyhraje Lukoil, a těšit nás může jen to, že strýček Putin s námi nemá v příštích letech nijak agresivní úmysly. Rusku vyhovuje mít Českou republiku takovou, jaká je teď: tedy zdánlivě na půl cesty, ale ve skutečnosti jen s povolenou opratí.

42 komentářů
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 5227

Když jsem před dvěma lety psal, že pro své experimenty s Arduinem sháním krystal 13,56 MHz, zasvěcení asi tušili, k čemu.

V sobotu vystoupil německý kryptolog Timo Kasper na konferenci v Hamburku a presentoval výsledky svého výzkumu týkajícího se napadnutelnosti karet společnosti NXP (dříve Philips) Mifare Classic a Mifare DESfire pomocí tzv. útoku postranním kanálem (side-channel attack) – zkrácená verse videa s českými titulky. Karty tohoto druhu se používají v mnoha aplikacích i v České republice, nejnotabilněji jako proslavená pražská Opencard a také jako IN karta Českých drah. Kasper dokázal získat hesla všech tří aplikací používaných v Opencard během sedmi hodin.

V zájmu spravedlnosti je dlužno dodat, že Kasper není zdaleka prvním, kdo na nedostatky zabezpečení těchto karet veřejně upozorňoval: již v květnu 2010 své výsledky, týkající se ovšem pouze aplikace používané jako náhrada papírových čtenářských průkazů v Městské knihovně v Praze, presentoval Tomáš Rosa.

20 komentářů
Kategorie: Počítače
Počet zobrazení: 6216

Ne, opravdu ne, tento post nebude o živočišné výrobě a už vůbec to není velmi pozdě po saisoně zveřejněný feuilletonistický postesk nad chovem vejconosné drůbeže v obýváku.

Bude o češtině. Ano, znovu se mi to stalo, opět jsem se nechal zavést na scestí jazykovými teroristy z Ústavu proti jazyku českému AV ČR, a když jsem vytvářel v Djangu své elektronické petice, podlehl jsem, tak jako Odysseovi námořníci, vábení těchto prolhaných filologických Sirén a uvěřil v dubletnost genitivu pluralis výrazu petice. Tedy mám v aplikaci přehled peticí, ačkoli nyní jsem si jist, že správně je pouze přehled petic.

Proto, ač jinak povahou míren, k odlišným názorům shovívav a k nepřátelům velkorys, zcela vážně prohlašuji, že vražda na českém jazykovědci není zločinem a ve styku se zaměstnancem onoho zločinného ústavu je jediným správným přístupem střelba bez vyzvání. Baže, v tomto ohledu jsem extremistou.

Své petice proto s pokorou opravuji a až se, milí čtenáři, jednoho dne dočtete, že do pražského sídla ÚJČ vnikl neznámý muž vyzbrojený samopalem a způsobil tam krvavou řež, vězte, že čtete o mně a že můj čin nebyl motivován ničím jiným než láskou k českému jazyku!

8 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2954

Samozřejmě nikoho: v mém senátním obvodu dosud inkumbent pevně dlí na své sesli, a krajské volby se mne netýkají; jsemť ostatně jako správný Pražan přesvědčen, že volby krajských zastupitelů se jednou za čtyři roky konají hlavně proto, aby nám byla taktně a citlivě připomenuta existence českého venkova, tedy Mimopraží, podobně jako se koná třeba Den Afriky. Víme, že Venkov existuje, a konfrontováni s přímou otázkou, patrně přiznáme i to, že je proti nám v početní přesile, avšak medii zprostředkovávané události z regionů jsou nám spíš jen ozvláštněním a obohacením denního informačního přídělu. Ostatně, ještě koncem 19. století, když nad kanálem La Manche padla mlha, anglické noviny to ohlásily titulkem Fog in Channel – Continent Cut Off. Výstižné, upřímné, tak co byste chtěli: prostě, vidláci jdou k volbám.

Čistě politologicky to budou nicméně volby nadmíru zajímavé, neboť budou první poté, co byla v české společnosti dovršena první polistopadová strukturní proměna, první repolarisace. Už nikoli pravice a levice, ale my a oni, občané a nadobčané, politická třída.

To je dobrá i špatná zpráva zároveň. Dobrá v tom, že konečně nebude možné uspět u voleb mobilisací proti návratu komunismu, špatná v tom, že volební výsledek návrat komunismu, nebo něčeho velmi nepříjemně mu podobného, umožní.

Druhá změna spočívá v tom, že politika dostala znovu Thema, totiž korupci, a ve volbách uspějí jen ti, kteří se včas naučili o boji proti ní oslnivě řečnit. Mezi námi, přeškolení ze žvanila protikomunistického na protikorupčního není tak velké umění, a je-li auditorium dosud v přerodu, lze obé spojit i v rámci jediného proslovu.

Zvláštností nového thematu je nicméně mírný posun předvolební taktiky. Kampaň je vedena policejními prostředky, a to už nikoli zastaralou formou Kubiceho zpráv; nikoli, úspěch začíná být závislý především na tom, kolik potentátů strany protivné stihnou námi ovládané policejní útvary během období voličské paměti přede dnem voleb obvinit. Kdo je víc, Rath, Parkanová, Kušnierz nebo Dalík? Ti, kteří udělali Ratha, jsou ve výhodě, protože politik stíhaný vazebně je k mediální exposici disponibilní mnohem déle a v mnohem výhodnějších skandalisačních modech a formách. Ovšem ten stíhaný na svobodě by zase mohl utéct, třeba na Seychely, a to by teprve byl ten pravý důkaz pro voliče!

Bude tedy veselo. Přeji zítra šťastnou ruku, přátelé!

Aktualisováno.
Sečteno a podtrženo. V senátních volbách naprosto bez překvapení, v krajských se Dalík ukázal být víc než Rath: strany vládní koalice, pokud se vůbec odvážily kandidovat, zcela propadly, komunisté významně posílili, sociální demokracie víceméně potvrdila dobyté posice. Champagnské bouchalo i v centrále Konservativní strany, 0,03 % znamená solidní základ k dalšími růstu. S agresivní protiromskou kampaní neuspěla DSSS, celkový zisk 1,24 % a ani jeden krajský mandát, to nemůže být pro tuto protisystémovou stranu v současných podmínkách nic jiného než zklamání a signál, že Vandasovo pražské vedení strany vyčerpalo svůj potenciál a mělo by odejít.

13 komentářů
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 2438

Před dvěma měsíci jsem deaktivoval svůj účet na Facebooku, dospěv nezvratně a definitivně k závěru, že sociální sítě pro mne nejsou a budu si muset najít síť asociální. O mém potýkání s touto moderní vymožeností mí čtenáři už cosi vědí; nemohli arci tušit, že věci dospějí tak daleko.

Podotýkám, že v kolektivu neoblíben jsem od dětství: když jsem jako malý něco hrozného provedl, musel jsem si za trest jít hrát ven s ostatními dětmi, a vůbec největší hrozbou bylo, že bych měl jet na pionýrský tábor. Cca od dubna do června, kdy hrozba přihláškou byla aktuální, jsem proto byl to nejposlušnější dítě v celé RVHP. Facebook je pro mě, obávám se, reinkarnací téhož principu, a co hůř, na disociální rysy své osobnosti jsem hrdý.

Chyba není ve výběru přátel, jak jsem se zprvu mylně domníval. Mezi těmi jsem provedl dvě čistky formou noci dlouhých nožů a jednu noc bartolomějskou, a konečná sestava, nějakých sto pět kusů, byla plně uspokojivá, samí milí, inteligentní, přátelští a chápaví lidé. Ovšem i přátelé mají své přátele a to je tedy, až na výjimky, vážně sbírka idiotů přímo výstavních! Zbavit se jich na Facebooku nelze, takže jsem se každou chvíli dozvěděl, příkladmo u postu o počítačích nebo o literatuře, jaký je ten Pecina trouba, že se zastává nácků (případně že je sám nácek), jak se vůbec může zastávat těch odporných Sudeťáků (není-li sám odporný Sudeťák), a že je vůbec s podivem, že mne mí přátelé mezi přáteli trpí.

Řekl jsem tedy Dost!, a nyní přemýšlím, zda by nebylo možné, abych nebyl už úplně společensky vyoutovaný, provozovat aspoň nějaký cimrmanovský Facebook Na mýtince. Přátele bych si ponechal, ti mi nevadí, ale zásadně bych nečetl, co napsali, sám bych nic nepostoval, a úplně optimální by bylo, kdyby se mi v nastavení podařilo omezit možnost zobrazit můj profil tak, že bych k němu měl přístup jen já.

Nějaké nápady, milí čtenářové?

35 komentářů
Kategorie: Počítače
Počet zobrazení: 3806