Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Před dvěma měsíci jsem deaktivoval svůj účet na Facebooku, dospěv nezvratně a definitivně k závěru, že sociální sítě pro mne nejsou a budu si muset najít síť asociální. O mém potýkání s touto moderní vymožeností mí čtenáři už cosi vědí; nemohli arci tušit, že věci dospějí tak daleko.

Podotýkám, že v kolektivu neoblíben jsem od dětství: když jsem jako malý něco hrozného provedl, musel jsem si za trest jít hrát ven s ostatními dětmi, a vůbec největší hrozbou bylo, že bych měl jet na pionýrský tábor. Cca od dubna do června, kdy hrozba přihláškou byla aktuální, jsem proto byl to nejposlušnější dítě v celé RVHP. Facebook je pro mě, obávám se, reinkarnací téhož principu, a co hůř, na disociální rysy své osobnosti jsem hrdý.

Chyba není ve výběru přátel, jak jsem se zprvu mylně domníval. Mezi těmi jsem provedl dvě čistky formou noci dlouhých nožů a jednu noc bartolomějskou, a konečná sestava, nějakých sto pět kusů, byla plně uspokojivá, samí milí, inteligentní, přátelští a chápaví lidé. Ovšem i přátelé mají své přátele a to je tedy, až na výjimky, vážně sbírka idiotů přímo výstavních! Zbavit se jich na Facebooku nelze, takže jsem se každou chvíli dozvěděl, příkladmo u postu o počítačích nebo o literatuře, jaký je ten Pecina trouba, že se zastává nácků (případně že je sám nácek), jak se vůbec může zastávat těch odporných Sudeťáků (není-li sám odporný Sudeťák), a že je vůbec s podivem, že mne mí přátelé mezi přáteli trpí.

Řekl jsem tedy Dost!, a nyní přemýšlím, zda by nebylo možné, abych nebyl už úplně společensky vyoutovaný, provozovat aspoň nějaký cimrmanovský Facebook Na mýtince. Přátele bych si ponechal, ti mi nevadí, ale zásadně bych nečetl, co napsali, sám bych nic nepostoval, a úplně optimální by bylo, kdyby se mi v nastavení podařilo omezit možnost zobrazit můj profil tak, že bych k němu měl přístup jen já.

Nějaké nápady, milí čtenářové?

35 komentářů
Kategorie: Počítače
Počet zobrazení: 4172

Že existuje, jsem věděl dlouho předtím, ale naplno jsem si to uvědomil až na počátku 90. let, když jsem slyšel Novosvětskou, jak ji s Berlínskými filharmoniky nahrál Rafael Kubelík. To byla pro mě první srážka s paralelním světem, s jiným Českem, a první vážnější narušení toho stereotypu, v němž jsem vyrůstal, totiž že ta nejvyšší, nejhodnotnější národní česká kultura může vzniknout jen v rámci národního kolektivu; umělec, který od něj odpadl, zůstává sice formálně Čechem, avšak jeho dílo je pouhým ozvukem toho, co je vytvářeno doma. A najednou jsem tady měl k porovnání Novosvětskou s Neumannem a s Kubelíkem, který žil desetiletí mimo vlast a přesto, jak jsem okamžitě cítil, jeho interpretace Dvořáka je úžasná – nejenže není horší než Neumannova, ale je češtější a národnější (pomiňme nyní otázku, zda jsou tyto termíny vůbec relevantní, řeč je o dojmech, a ty jsem tehdy měl přesně takové, jaké popisuji).

Číst dál... 25 komentářů
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 6285

Nemůže být lepší reklamy na válečný nacistický propagandistický film pojednávající o Praze, než fakt, že tento snímek do kin v Protektorátu vůbec nešel a ze Sudet, kde se zhruba polovina jeho děje odehrává, byl – údajně na přímluvu samotného Henleina – urychleně stažen. Die Goldene Stadt (1942) režiséra Veita Harlana je filmovým dílem, které, minimálně pro svou bizarnost, zaslouží pozornost i dnes, sedmdesát let po svém vzniku.

Číst dál... 18 komentářů
Kategorie: Film a televise
Počet zobrazení: 5065

Pravidelně třikrát v roce připomíná si obyvatelstvo této země hlavní svátky politického sentimentalismu a kitsche: v lednu výročí upálení Jana Palacha, v srpnu výročí okupace a na konci září a začátkem října, s intensitou po Listopadu bohudík již ochabující, výročí Mnichovské dohody a odstoupení sudetských území Německu.

Číst dál... 26 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 6946

V jisté diskusi, nevybavuji si už přesně, jestli zde na blogu, na sociálních sítích nebo jinde, jsem byl napaden, že, zhruba řečeno, jednám proti smyslu českých dějin. To mne zaujalo, neboť nic takového jsme ve škole neprobírali a nepamatuji si ani, že by se mi příslušného výkladu dostalo z literatury polistopadové. Vzpomínám si pouze, že smysl českých dějin a význam českého národa (sub specie jeho domnělé zbytečnosti) byl jakýmsi traumatem v době 1. republiky, a také, že se k němu, a vůbec k významu české existence ve smyslu obrozeneckého snažení, nadčasově a velice pertinentně vyjádřil H. G. Schauer (za což byl posléze celonárodně zatracen a jeho dílo označeno českými chauvinisty za filosofickou sebevraždu národa – což si, pravda, jakožto člověk konservativní a myšlenkově konsistentní, musel pokládat za čest). K Schauerovi se nicméně ještě vrátím.

Číst dál... 52 komentářů
Kategorie: Historie
Počet zobrazení: 5644