Důležité upozornění!

Policie České republiky a šéfcensor Ústavu pro studium totalitních režimů Jaroslav Čvančara varují: citovat jakékoli texty z tohoto blogu způsobuje vážné risiko trestního stíhání! Četba na vlastní nebezpečí!

Divné je jen to, že zatím žádného nenašlo. Atmosfera ve společnosti vůčihledně houstne už ne volby od voleb, ale měsíc od měsíce, a úleva, kterou by přineslo zrušení demokracie a její nahrazení diktaturou, by u stále větší části národa převážila potenciální negativa takové změny.

Demokracie liberálního, západního typu se neosvědčila, obnosila, ukázala pro tuto zemi nevhodnou, a příští volby (dojde-li k nim ještě vůbec) budou hlavně referendem o demokracii samotné.

Máme nějaké kandidáty – tedy na diktátora? Zdá se, že populace je opět ochotna vyslyšet vábení uniformy a nebylo by jí proti mysli, kdyby se nový rázný samovládce rekrutoval z policie, případně z řad armádního důstojnictva. Tvrdé tažení proti nenáviděným politikům by mohlo být tak atraktivní, že obyvatelstvo by bylo ochotno prominout pretendentovi i jistou nedostatečnost v oblasti intelektu, případně osobní integrity, a přivítalo by jako spasitele v podstatě kohokoliv, kdo by presentoval ochotu vyplavit Augiášovy chlévy a nastolit režim bezstarostné, apolitické poživačnosti, jakou známe např. z krátkého období 2. republiky.

Mám dojem, že největším problémem pro nového autokrata bude, jak svému postavení dát fasádu zdánlivě demokratického vládnutí, protože ve střední Evropě jsou určité věci příliš na očích a jisté druhy převratů se realisují hůř než, řekněme, ve střední Americe. Putin to vymyslel střídavou péčí s Medveděvem, pro Českou republiku, kde je smysl pro potěmkinské vesnice všeho druhu odedávna silně zakořeněn, by se mohl hodit např. model Volby 1946: tedy rozpustit stávající politické strany, nebo minimálně většinu z nich, s premisou, že jsou stejně odshora dolů prolezlé korupcí, a nahradit je stranami zcela novými (jak se ukázalo v nejedněch volbách v minulosti, ty Češi zbožňují stejně nejvíc). Pryč s tradicí, sláva novým tvářím v politice, to by mohlo fungovat i nyní.

Praktická politika v novém (třeba duhovém?) Česku může vypadat velmi jednoduše: rychlé zestátnění veřejnoprávních a podmanění komerčních medií, reorientace kmotrů (české obdoby ruských oligarchů) na nové mocenské centrum, centralisace korupce pod jednu střechovou strukturu, zvýšení akceschopnosti policie a justice ve službě nové politice, tvrdá represe všech nositelů nesouhlasných názorů, k tomu kapka nacionalismu v podobě infantilních hesel typu Každý Čech jde s námi! (v korelativní, o něco výhružnější variantě Kdo nejde s námi, není Čech!), a po pár letech velké vystřízlivění a poznání, že čeho jsme se lehkomyslně vzdali, budeme dlouho a pracně obnovovat.

Těšíte se? Já osobně tedy ani moc ne…

21 komentářů
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 3776

Před 140 lety se narodil třetí československý president a jediný státní president Protektorátu Čechy a Morava Emil Hácha (1872–1945). V souvislosti s tímto výročím se v mediích objevují snahy po jeho rehabilitaci.

Domnívám se, že něco podobného je pokusem o kvadraturu kruhu: dokud se bude český národ, minimálně na úrovni oficiálního výkladu historie, identifikovat s mythem o Presidentu Budovateli, není možný realistický pohled ani na Emila Háchu.

Nedomnívám se přitom, že by Hácha byl jakkoli výrazně kladnou nebo snad heroickou postavou českých dějin. Byl jistě vynikajícím právníkem, dlouholetým presidentem Nejvyššího správního soudu, redaktorem monumentálního Slovníku veřejného práva československého a velmi vzdělaným prvorepublikovým intelektuálem. Na druhé straně poté, co dobrovolně přijal úřad (či spíše jen roli) státního presidenta, nedokázal ve svém odhodlání vytrvat a zhruba od atentátu na Reinharda Heydricha byl už jen figurkou, okrasným prvkem protektorátního režimu, bezvýznamným pážetem ve službě okupační moci.

Kdyby byl Hácha v r. 1942 přes údajné hrozby nacistů abdikoval, byl by pro mne hrdinou. Protože se tohoto osudového rozhodnutí zalekl, zůstává rozporuplnou a tragickou postavou: jistě nebyl zločincem a vrahem jako Edvard Beneš, na straně druhé nenacházím, čím jeho působení v úřadu až do konce okupace omluvit.

15 komentářů
Kategorie: Historie
Počet zobrazení: 2735

Film Lidice (2011) režiséra Petra Nikolaeva, k jehož zhlédnutí jsem se odhodlal až tento týden, byl pro mne zklamáním po všech stránkách a ze všech hledisek.

Největší slabinou díla je patrně scenář Zdeňka Mahlera, deskriptivní, nudný a z hlediska historické věrnosti krajně pochybný.

Zajímalo mne, jak se Mahler dokáže vypořádat s historiky ne úplně objasněnou otázkou, proč byly ke krvavé odplatě za atentát zvoleny právě Lidice. Tradiční česká verse s dopisem na rozloučenou adresovaným dělnici v Pálově slánské baterkárně Anně Marusczákové naráží na několik problémů:

  1. Je známo, že mezi záchytnými adresami v Protektorátu, které měli parašutisté k disposici, bylo mj. šest v Lidicích, zatímco např. v celé Praze jich bylo deset. Jestliže podle Mahlera tato okolnost nehrála při výběru žádnou roli, musela to být obrovská, neuvěřitelná náhoda.
  2. Není věrohodně popsáno, jak se továrník Jaroslav Pála dostal k dopisu. Vrátný, který jen tak bezdůvodně rozlepí dopis adresovaný dělnici, to je za daných okolností deus ex machina, vysvětlení, jemuž nelze věřit. Šéf vyšetřovací komise gestapa Heinz Pannwitz ve svých zápiscích tvrdí, že Pálovi předala dopis sama Marusczáková, a že dopis obsahoval informaci o tom, že se v Lidicích skrývají parašutisté (jež se ukázala být nepravdivou); i to je podivné, ale podstatně věrohodnější. Nevíme ovšem, kam se tento druhý dopis ztratil.
  3. Autor dopisu Václav Říha nebyl z Lidic, nýbrž z Vrapic – a z Lidic nebyla ani Marusczáková – a jediné, co je s Lidicemi spojuje, je fingovaný vzkaz zaslaný rodičům jednoho z emigrantů, v té době sloužícího u československé jednotky v Británii. Proč tedy Lidice? A jestliže byly Schultzem a Böhmem vybrány víceméně náhodně, proč ten nepoměr v počtu konspiračních bytů (úkrytů) v Lidicích?

Mahler neodpovídá, pouze fabuluje, a to značně nevěrohodně (např. historka o gestapem podstrčené vysílačce nemá s realitou nic společného). Nevěrohodný je ostatně i příběh hlavního hrdiny, synovraha Františka Šímy, který díky svému uvěznění lidické události jako jediný z mužů přežil. Jak poukázali mnozí recensenti přede mnou, tato postava je ethicky sporná a její osud bychom museli vnímat spíš jako kuriositu, ne jako hlavního hrdinu historického dramatu.

Nevalné jsou výkony herců, z nichž nezaujme prakticky nikdo, hudba je instantně zapomenutelná, dialogy nudí.

Může mi někdo vysvětlit, proč byl tento film vůbec natočen? Nejjednodušší vysvětlení je, že se blížilo výročí, k němu se našly peníze a tomu odpovídá i výsledek: film vznikl prostě tak, že se shromážděné peníze proinvestovaly, v naději, že emotivní výlučnost námětu filmu zajistí aspoň určitou míru komerčního úspěchu.

20 komentářů
Kategorie: Film a televise
Počet zobrazení: 3865

Podle informací jednoho z organisátorů kavárenské debaty, do níž jsem byl a poté opět nebyl pozván, nepochází iniciativa týkající se svérázného pojetí svobody slova od proponovaného oponenta v diskusi Františka Kostlána, nýbrž od Kláry Kalibové. Komentáře se, když dovolíte, raději zdržím.

73 komentářů
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 5897

Před měsícem jsem dostal e-mail od paní Terezy Engelové:

ráda bych Vás jménem sdružení OPONA o.p.s. oslovila s nabídkou na účast v jedné z debat, které naše sdružení pořádá 19. a 20. června v Praze. Celá akce se jmenuje Noc kavárenských debat na téma svobody slova. V kostce jde o to, že po 12 pražských kavárnách bude v jeden večer 19. 6. (dvě debaty pak 20. 6.) probíhat současně 12 debat na témata spojená se svobodou slova. Vás bychom rádi oslovili s nabídkou účasti v debatě na téma Svoboda slova a extremismus (viz. informace níže). Účast v debatě přislíbil ještě F. Kostlan a moderovat by ji měl I. Gabal.

Účast v debatě jsem samozřejmě přislíbil. Dnes mi přišlo od paní Engelové toto:

zdravim Vas a chci se omluvit za dlouhou odmlku. Resili jsme totiz problem, ze vetsina diskutujicich i dalsi osloveni meli problem se debaty s Vami zucastnit. Proto se omlouvam, ale pristoupili jsme nakonec ke zmene a debaty se zucastni pan Roman Joch.

Nezbývá tedy než popřát Romanu Jochovi úspěšnou a dostatečně konformní a smysluplnou debatu na thema svobody slova (rozuměj: pro ty, kteří s námi souhlasí).

Aktualisováno.

Z diskuse je patrné, že thema moje čtenáře nadmíru zaujalo, tak ještě doplním onu informaci níže; mám za to, že je svým způsobem okouzlující:

NOC KAVÁRENSKÝCH DEBAT na téma SVOBODA SLOVA

Série debat na téma svobody. Jsou naše média svobodná? Máme přístup k necenzurovaným informacím? A můžeme mluvit o svých názorech, aniž by nám za to hrozil trest? Žijeme ve svobodné společnosti nebo jen v jiné formě diktátu, než tomu bylo před pádem železné opony? Dva večery kavárenských debat na téma svobody, kde se dostanete ke slovu i vy.

CÍL PROJEKTU – Večer debatních setkání, která by se pro oslovené kavárny mohla stát pravidelnou záležitostí. Debaty chceme prostřednictvím youtube zprostředkovat široké veřejnosti a přispět tak k rozšíření veřejné diskuse o tématech, která se do „médií nedostanou“. (Záznam z debat chceme také rozšířit mezi politiky a státními úředníky)

TÉMATICKÉ OKRUHY:

5. Svoboda slova a extrémismus
Kde končí svoboda slova a začíná extremismus? Hranice, která se nám stále nedaří nastavit. Je lepší dát limity ústním projevům nenávisti nebo naopak nechat kohokoliv říkat cokoliv, tak jako je tomu například ve Spojených Státech? Pomáhá přílišná medializace rasově nebo nábožensky motivovaných zločinů k šíření rasové nenávisti a extremismu nebo naopak?

Moderátor: Ivan Gabal
Hosté: František Kostlán a T. Pecina
kavárna: Montmarter

27 komentářů
Kategorie: Politika
Počet zobrazení: 5259